Pschodynamicky orientovaná psychoterapie (SUR)

Hlubinný psychoterapeutický přístup s hlubokým českým a slovenským kulturním kontextem. Vychází z psychoanalýzy a zaměřuje se na nevědomé psychické procesy, vnitřní konflikty, rané vztahové zkušenosti a jejich projevy v prožívání, chování a vztazích klienta v přítomnosti. Klade důraz na sebepoznání, náhled a integraci osobnosti. Pracuje s emocemi, fantaziemi, sny, obrannými mechanismy, sleduje opakující se vztahové vzorce.

Změna probíhá skrze porozumění hlubším souvislostem prožívání. Důležitým nástrojem změny je terapeutický vztah.likněte a můžete začít psát.

Arteterapie

Patří do rodiny tzv. expresivních, tvořivých technik, díky nimž mohou lidé lépe rozvíjet vzájemné vztahy, věnovat se vlastním pocitům, odpočívat a nabírat novou energii. Umožňuje člověku vyjádření jeho vnitřního světa a napomáhá mu při budování vlastního pozitivního sebepojetí. Nabízí možnosti, jak nenásilnou formou a bezpečně pomoci objevovat a zpracovávat příčiny objektivních i subjektivních potíží. A nejen to. Na základě vhodné volby témat k výtvarnému zpracování je možné dosáhnout pozitivní změny v psychice ( rozšířit schopnosti komunikace, vyjadřování, omezit úzkostné stavy, odstranit traumatické prožívání, řešit problémy a konflikty, usnadnit sebeporozumění, zlepšit schopnost koncentrace atd.

Narativní terapie

Pojem "narativní" vychází z latinského slova narativum = příběh, vyprávění.

V současném světě už slovo není pouhý symbol, ale označuje konkrétní skutečnost samu. Myslíme ve slovech a příběh se proto může stát nástrojem pro vytváření reality.

Nejlépe to zformuloval sám Buddha (Siddhárthu Gautama), když řekl: 

  "Jsme to, co si myslíme. Všechno, co jsme, vzniká v našich myšlenkách. Svými myšlenkami tvoříme svůj svět."

Terapie hrou

Jde psychoterapeutickou metodu, kde hra je přímo nástrojem změny. 

Lidé - děti, dospívající i dospělí - 

si hrají a přitom se mění. Ve hře si ventilují mnoho emocí, nachází cestu k sobě, naučí se, jak zvládnout různé situace. Hra napomáhá porozumění a léčbě psychických problémů. Cílem je pomoci klientovi zlepšit jeho zdraví, pochopit jeho potřeby a zvýšit jeho sebedůvěru.

Práce se sny

Téměř o polovině našeho života toho mnoho nevíme, neboť se odehrává ve více či méně nevědomém stavu. Sen je styčnou plochou mezi světem a námi, mezi naším rozumem a intuicí, realitou a skrytou realitou. Může jít o divokou fantazie, filozofickou úvahu, vyrovnání se se skutečnými denními zážitky, upozornění na nějaké naše chování atp.  Najdeme v něm vše, co kdy mělo lidském životě význam:  vzpomínky, zážitky o nichž v bdělém stavu nevíte, naše plány, strachy obavy i přání, varování, upozornění na fyzický stav a mnoho dalšího.                                                                                   Někdy nám pomáhají vybrat z toho všeho to podstatné a zbavit se nepodstatného. Můžeme, díky nim instinktivně pochopit to, co z pod své kontroly odmítá pustit rozum, kompenzovat denní dění a vyrovnat se s ním, najít řešení, která už dlouho hledáme, vyznat se sami v sobě.

Sny nám mohou pomoci

• vyřešit aktuální problém
• porozumět současné situaci
• vyrovnání s dávnou bolestí či ztrátou
• najít více možností postupu
• objasnit pocity, stavy a podstatu událostí

Některé sny jsou sice až úžasně jasné a zřetelné (většinou jde o sny tzv. iniciální), ale pro většina snů je používá spíše obrazy, symboly, podobenství, přirovná a další "šifry", které úspěšně vzdorují použití běžný logickým způsobům myšlení. Abychom pochopili smysl snu, musíme tedy nejen co nejvěrněji popsat jeho "děj", ale je třeba vědět, v jakém prostředí snící žije, s jakými jeho předchozími zážitky může souviset, na co snící myslí, co prožívá, jaké jsou jeho hodnoty, v jaké kultuře vyrostl a co je či bylo v pro něho a jeho rodinu důležité, ale třeba i to, zda snícího nerušil zvonící budík od sousedů… Každý výklad může mít více rovin, tak jako jich má několik každý sen. Stereotypní výklad snových motivů, je třeba odmítnout a snáře brát spíše jako inspiraci, nabídku možných nápadů.

Zdroj: C.G.Jung, Výbor z díla I.,II.,III.

Výchovné poradenství

DVANÁCTERO PRO LEPŠÍ VÝSLEDKY VE VÝCHOVĚ Zlobí vaše děti? Nevíte si občas rady? Jsou vaše zásahy spíše náhodné, či dokonce chaotické? Nabízím Vám, pro začátek, jednoduché dvanáctero, jak na to:

• Dávejte JASNÉ a JEDNOZAČNÉ pokyny, vyjadřujte se POZITIVNĚ a NESMLOUVEJTE.

• Dítě pochvalte OKAMŽITĚ, jakmile udělá či řekne cokoli ŽÁDOUCÍHO. Nečekejte s pochvalou ani chviličku, protože se snadno může stát, že za minutu už nebudete mít co chválit – dítě vyvede nějakou nezbednost a šance na ocenění je ta tam… Odměny mohou být různé (pochvala, sladkost, žeton…) a měli byste se na nich s dítětem dohodnout. Mohou se různě sčítat a naopak a vést k celkovému CÍLY – společný výlet, oblíbená aktivita dítěte apod. Nezapomeňte, že i vymýšlení pravidel je HRA.
• Alespoň 10 minut denně dělejte něco SPOLEČNĚ a to, i když se vám, nebo dítěti nechce. Jděte na procházku, hrajte si, kreslete, čtěte, zpívejte, připravujte společné jídlo…. DOTÝKEJTE se přitom a při komunikaci nezapomínejte na OČNÍ KONTAKT.
• Zorganizujte čas dítěte tak, abyste PŘEDEŠLI POTÍŽÍM.
• Dohlížejte na to, jak tráví dítě svůj volný čas a nezapomeňte přitom na moudrou radu "důvěřuj, ale prověřuj". Mimo jiné tím dítěti dáváte najevo svůj ZÁJEM O NĚ.
• Pokud se dítě chová nežádoucím způsobem, upozorněte je na to KLIDNĚ a VĚCNĚ. To znamená, pokud možno, bez (negativních) emocí a zejména BEZ IRONIE.
• Někdy pomůže nežádoucí chování IGNOROVAT. Ale to udělejte vždy až poté, co jste dítě na váš postoj k tomuto jeho chování UPOZORNILI. Jinak si dítě může myslet, že vám jeho chování nevadí.
• Pokud se věnuje dítě nějaké činnosti, od níž byste jej rádi odradili, nespokojte se pouhým zákazem, ale ROZPTYLTE je.
• Dítěti můžete pomoct zvládnout nežádoucí chování poskytnutím PROSTORU ke zklidnění, pošlete-li ho např. do KLIDNÉHO kouta. Dejte pozor, aby označení, které takovému místu sami (či s dítětem) zvolíte, neevokovalo trest či jiný negativní obsah. A "nezapomeňte" ho tam déle, než 1 - 10 minut.
• Každá POZORNOST věnovaná nežádoucímu chování je posiluje. Proto se snažte vyhnout hádkám ale také následnému POUČOVÁNÍ. Pokud se k situaci vracíte, ptejte se dítěte "CO" se dělo případně "JAK". To může pomoci hledat způsoby, kterak se podobné situaci vyhnout. Zapomeňte na všechny otázky začínající slůvkem "PROČ".
• Pokuste se o jednotný postup v širší rodině, požádejte školu o spolupráci ve vaší snaze, apod.
• Je možné zaznamenávat úspěchy v podobě grafu, cesty, výstupu na horu. Dají se např. při společné aktivitě vyrobit žetony, které symbolizují žádoucí projevy a ty umístit na lednici a dále s nimi pracovat.

Fantazii se meze nekladou, jistě vás napadne mnoho dalších způsobů. Pokud byste se o ně chtěli podělit s ostatními, napište mi J

Pamatujte: Ze špatného chování obvykle děti sami jen tak "NEVYROSTOU". Při dobrém přístupu a vašem opravdovém zájmu o dítě je ale veliká šance, že dosáhnete úspěchu a ještě vám spolu bude dobře.  

   Při přetrvávání potíží se neváhejte na mne obrátit